U siêtum teksti mniê chočetsie zasygnalizovati słovotvôrny sposoby vykazuvania intensivnosti jakojiś pôznaki čy stanu abo emocijonalnoji ociênki jakojiś zjavy čy čołoviêka v pudlaśkuj movi. Inačej kažučy, diś bude pro pryrôstki i peredrôstki, kotory dołučajutsie do stryžnia słova i modyfikujut joho ekspresivnosť.
Nevyłučano, što koli-leń na Biłostôčyni znajdetsie movoznaveć, kotory voźme i sklasyfikuje vsie možlivy sposoby vykazuvania movnoji ekspresiji słovotvôrnymi (deryvacijnymi) zasobami v pudlaśkuj movi. My tut ono chočemo takomu movoznavciovi skazati, što klasyfikovati v našuj movi znajdetsie mnôho čoho.
1. Vykazuvanie zdrubniênia i zvjazanoji z jim naohuł pozytyvnoji emociji čerez pryrôstki:
-ik, -yk: brat – brátik, kôt – kótik, mjač – mjáčyk, piêveń – piêvnik;
-k-: diêvčyna – diêvčynka, cháta – chátka, rýba – rýbka; dúpa – dúpka;
-čyk: horód – horôdčyk, barán – baránčyk;
-ók: syn – synok, brat – bratok, diêd – didók;
-óčok, -očk-: syn – synóčok, hurók – huróčok, rêčka – rêčočka;
-ín-, -ínk-, -ínočk-: chvíla – chvilína – chvilínka – chvilínočka;
-íc'-, -íčk-: vodá – vodícia – vodíčka;
-ońk-, -eńk-: hołová – hołôvońka, ruká – rúčeńka
-tk-: koteniá – koteniátko, myšeniá – myšeniátko;
-c’-: oknó – okóncie, dvéry – dvérci;
-ečk-: oknó – okónečko, soncie – sónečko, dočká – dóčečka;
-ušk-: dočká – dočúška;
-útk-: krápla – krapelútka;
-úl-: bába – babúla, máti – matúla;
-eń-: drôbny – drubnéńki, biêły – biêleńki;
-čeń-: velíki – velíčeńki, velízny – velízneńki;
-útk-, -úteń-, -úsień-: małý – malútki – malúteńki – malúsieńki, tvérdy – tverdiútki – tverdiúteńki – tverdiúsieńki, mjáhki – mjahkútki – mjahkúteńki – mjahkúsieńki, biêły – bilútki – bilúteńki – bilúsieńki;
2. Vykazuvanie poveličênia i zvjazanoji z jim naohuł negatyvnoji emociji čerez pryrôstki:
-ísko, -ysko: cháta – chatísko, moróz – morozísko, sobáka – sobačýsko;
-íšče, -ýšče: bába – babíšče, dôm – domíšče, kłúnia – kłuníšče;
-íło, -ýło: serún – seruníło, zdochlák – zdochlačýło, viêtior – vitrýło;
-árn-: velízny – velizárny, dóvhi – dovžárny;
-ízn-, -ýzn-: síni – sinízny, sołóny – sołonízny, hołósny – hołosnízny, dóvhi – dovžýzny;
-áryzn-: dóvhi – dovžáryzny;
-rnó: sobáka – sobarnó.
3. Vykazuvanie nedoboru abo nepovnoty jakojiś pôznaki čerez pryrôstku -ovát-: hurkováty, velikovaty, bidnováty, zdochlakováty, dupováty, pjanováty.
4. Vykazuvanie velikoji intensivnosti diêjania abo joho povtoralnosti čerez peredrôstku po-: potióhati – popotióhati, pochodíti – popochodíti, popisáti – popopisáti, napisáti – ponapísuvati, výtiahnuti – povytiaháti, začyníti – pozačyniáti, odčyníti – poodčyniáti.
5. Dołučanie častki o do prymiêtnikuv i prysłôvjuv, kob zmôcniti ekspresiju vykazuvania abo prytiahnuti bôlšu uvahu słuchačôv (častku o možna dołučati jak peredrôstku o- abo pryrôstku -o; pišemo jijiê v takich vypadkach čerez spônku -): taki-o vypadok, o-jakaja vona je napravdu, vôn stojit tam-o, o-što vony narobili, siêta-o diêvčyna.
Na ninika chvatit. Častku -ka, kotoru časom dołučajemo do prysłôvjuv času jak pryrôstku (teperka, disiaka, potumka), tože možna potraktovati jak modyfikator ekspresivnosti v našuj movi – vona nadaje vykazuvaniovi rozhovôrny, neformalny styl.