U siêtum teksti bude trochi pro sekrety ličby imiênnikuv u pudlaśkuj movi. Pudlaśka mova naležyt do tych rêdkich indoeuropejśkich movuv, u kotorych, okrum odinóčnoji i mnôžnoji ličby, vystupaje dovoli prymiêtno šče tak zvana parnája ličba (dualis).
U słovjanśkich movach parnaja ličba jak povnopravna gramatyčna kategoryja zachovałasie do diś tôlko v słovenśkuj, nižniołužyćkuj i verchniołužyćkuj movach. U inšych słovjanśkich movach zachovalisie tôlko relikty parnoji ličby, ale v pudlaśkuj movi siêty relikty namnôho častiejšy, čym, naprykład, u biłoruśkuj, ukrajinśkuj i pôlśkuj razom uziatych.
Parnaja ličba v starosłovjanśkuj movi vykorystovuvałasie ne tôlko v vypadku naturalnoji parnosti časti tiêła (ruki, nohi, ušy, očy, plečy), ale i v vypadku lubych dvoch rečuv abo istotuv toji samoji kategoryji.
U starosłovjanśkuj movi v parnôj ličbi imiênniki miêli try razny formy: odnu dla najmiênnoho (N), znachôdnoho (Z) i klíčnoho (K) odmiênnikuv; odnu dla pryrôdnoho (P) i mistióvoho (M); odnu dla daválnoho (D) i stanôvnoho (S). Prykładom, starosłovjanśki imiênniki rabъ (nevôlnik, rab), duša (duša), lěto (liêto; rôk) odminialisie nastupnym sposobom (słovjanśki słova zapisany v pryniatuj sered filologuv łacinśkuj transkrypciji):
| singularis | dualis | pluralis | |
| N | rabъ, duša, lěto | raba, duši, lětě | rabi, dušę, lěta |
| P | raba, dušę, lěta | rabu, dušu, lětu | rabъ, dušь, lětъ |
| D | rabu, duši, lětu | raboma, dušama, lětoma | rabomъ, dušamъ, lětomъ |
| Z | rabъ, dušǫ, lěto | raba, duši, lětě | raby, dušę, lěta |
| S | rabomь, dušejǫ, lětomь | raboma, dušama, lětoma | raby, dušami, lěty |
| M | rabě, duši, lětě | rabu, dušu, lětu | raběchъ, dušachъ, lětěchъ |
| K | rabe, duše, lěto | raba, duši, lětě | rabi, dušę, lěta |
U pudlaśkuj movi parnaja ličba imiênnikuv projavlajetsie tôlko v najmiênnum, znachôdnum i stanôvnum odmiênnikach.
Začnemo rozhlad parnoji ličby v pudlaśkuj movi od prykładuv, kotory vystupajut tože v pôlśkuj, biłoruśkuj i ukrajinśkuj movach. U pudlaśkuj movi mnôžna ličba słôv óko i uchó to naohuł óčy i úšy (podôbno jak u pôlśkuj, biłoruśkuj i ukrajinśkuj). Zabavne odnak toje, što po-pudlaśki pravilno bude skazati ne tôlko dvóje očý i dvóje ušý (očý i ušý to formy pryrôdnoho odmiênnika słôv óčy i úšy), ale i dva óka i dva úcha! Tak našy lude tože kažut! Čom? Tym što óčy i úšy – formy parnoji ličby (dualis), a óka i úcha – formy mnôžnoji ličby (pluralis). Takoje vykorystanie dualis i pluralis nemožlive ni v pôlśkuj, ni biłoruśkuj čy ukrajinśkuj movach. A v nas siêta štučka možliva, bo my v svojôj movi mucniêj perechovali pameť pro našu pramaterynśku movu – starosłovjanśku. U starosłovjanśkuj movi v najmiênnum odmiênnikovi majemo: oko, ucho (singularis); očese, ušese (dualis); oka, ucha (pluralis). Ot i ciêła mecija!
Daliêj bude pro šče divniêjšy rečy. Ja vže pro jich trochi zhaduvav u blogovi „Možna i tak, i tak – leksyčny i morfologičny varyjanty”.
U pudlaśkuj movi je dobra pryhoršča imiênnikuv ženśkoho i serednioho rodu, kotory mohut vystupati jak u parnôj, tak i v mnôžnuj ličbi. Značeni imiênnikuv u takich vypadkach ne miniajutsie, ono jich formy. Prykłady:
| singularis | dualis | pluralis |
| blaď | bladiê | bládi |
| duša | dušê | dúšy |
| huś | husiê | húsi |
| koliêno | koliêni | koliná |
| kovbasá | kovbasiê | kovbásy |
| kôsť | kostiê | kósti |
| liêto | liêti | litá |
| oknó | okniê | ókna |
| pjadiá | pjadiê | pjádi |
| poliêno | poliêni | poliná |
| połotnó | połotniê | połótna |
| sełó | seliê | séła |
| sestrá | sestrê | séstry |
| sokiêra | sokiêry | sokirê |
| sviáto | sviáti | sviatá |
| zemlá | zemliê | zémli |
Imiênniki v formi parnoji ličby vystupajut tôlko z ličebnikami dvie, try, štyry: dviê dušê, try kostiê, štyry sviati, etc. Siêty samy imiênniki v formi mnôžnoji ličby vystupajut naohuł u sytuacijach neokreslenoji kôlkosti, ale možna pry jich staviti tože ličebniki dviê/dva, try, štyry: dviê, try, štyry okniê/dva, try, štyry ókna; koliêni/koliná; poliêni/poliná; seliê/séła; liêti/litá (imiênniki serednioho rodu v parnôj ličbi poperedžujemo ličebnikom dviê, a v mnôžnuj ličbi – ličebnikom dva).
U stanôvnum odmiênnikovi (instrumentalis) pudlaśkoji movy parnaja ličba projavlaje sebe v takich imiênnikach, jak:
| singularis nominativus | dualis instrumentalis | pluralis instrumentalis |
| ditiá | ditíma | diťmí |
| * * * | dverýma | dvermí, dvérámi |
| hrôš | hrošýma | hrošmí |
| hruď | hrudíma | hruďmí, hrúdiámi |
| chłópeć | chłopcíma | chłópciámi |
| jijcié | jijcíma | jijciámi |
| kôsť | kostíma | kóstiámi |
| kúrka | kurýma | kúrámi |
| čołoviêk | ludíma | luďmí |
| óko | očýma | očmí, očámi |
| páleć | palcíma | pálciámi |
| plečó | plečýma | plečmí, pléčámi |
| sviniá | sviníma | svińmí, svíniámi |
| uchó | ušýma | úchami, ušmí, úšámi |
| voš | vošýma | vošmí, vóšámi |
Kažna mova na siêtum sviêti v čômś unikalna i oryginalna. Pudlaśka – ne vyniatok. Vystupanie parnoji ličby v jôj – odin z aspektuv jeji nepovtôrnosti. Varto, jak dumaju, zilustrovati siêty tekst fotkoju nepovtôrnoho stvorênia, jakoje v angielśkuj movi nazyvajetsie leafy seadragon (listiany morśki drakon), a po-łacinśki – Phycodurus eques.













